ŠEVCOVSKÝ, STAROČESKÝ JARMARK, AŤ ŽIJE ŘEMESLO….

   Již několik týdnů nás dělí od tradiční, řemeslné akce v Načeradci u Vlašimi. Ševcovský, staročeský jarmark se rychle plní šikovnými řemeslníky, kteří se opět vydají na svoji řemeslnou, odvážnou pouť.

ŠEVCOVSKÉ ŘEMESLO MÁ KRÁLOVSKÝ ZÁKLAD

 Řemeslné výroční trhy a jarmarky mají hluboký základ v historii našich měst a největší základ jim dala doba vlády císaře Karla IV. Samozřejmostí bylo, že největší rozkvět nejdříve prožívala Praha, kde se řemeslům dařilo tak, že jim již po založení Nového města pražského musely být postupně vyhrazovány konkrétní náměstíčka, plácky a ulice, aby si řemesla nepřekážela.

  Z doložených archivů víme, že již od 13 století byl v horní části Malostranského náměstí vyhrazen trh řemeslu ševcovskému společně se zbrojíři. A to je velmi důležitá informace, jelikož veškeré ulice a prostory na Malé straně těsně sousedily se sídlem panovníků a bohatých šlechtických rodů, kteří samozřejmě potřebovali všechna řemesla a zboží v té největší kvalitě a ševcovství se tedy muselo velmi snažit.

FRANCIE, ITÁLIE, NĚMECKÉ ZEMĚ PŘINÁŠELY ŠEVCOVSKÉ MODERNÍ TRENDY

  Postupně vznikající středověká města v ničem nezaostávala za Prahou a kromě práv právovárečných usilovala o povolení provozovat řemeslné trhy ve výroční dny, což byly dny spojené s oslavou církevních svátků, výroční panovníků a trhů dle ročních období.

  Ševcovské řemeslo se nezabývalo pouze opravou roztrhaných bot a škrpálů, ale velmi pečlivě sledovalo moderní trendy přicházející z Francie, Itálie a Německa, což byly stěžejní země, ze kterých do Čech proudili stavebníci katedrál, chrámů, klášterů, mostů, hradů, zámků.

JE LEHČÍ POSTAVIT MOST, NEBO UŠÍT BOTKY?

    Takový Petr Parléř, než postavil katedrálu Svatého Víta a Karlův most prošlapal nejedny botky a ty rozhodně pořizoval na tržišti malostranském, aby to neměl do svých kamenických dílen daleko.

 Pro nás je velmi zajímavé a dobrodružné sledovat cestu a rozvoj řemesla ševcovského v českých zemích a v příštím blogu se můžete těšit na módu botek, ve kterých se tančilo na dvoře císaře Rudolfa II.

„ Živé tradice Podblanicka, v.z.“